V jedné z debat jsem byl označen nejen za Putinofila, na což si jistě zvykli všichni, kteří nejásají nad způsobem, jak se vyvíjí situace na Ukrajině a jak se k tomu staví „západ“.
Ale byl jsem i nařčen, že šlapu po odkazu Václava Havla. Upřímně, pan Havel, je pro mě spíše symbolem doby, které jsme si zvykli říkat revoluce a reprezentantem skupiny umělců a filosofů, než státníkem před kterým by bylo třeba nějak zvlášť klonit hlavu a stavět pomníky.
Ale co si tak pamatuji, nikdy jsem se jeho „odkazu“ nijak zvlášť nevěnoval, natož abych po něm šlapal.
Asi nejsem ten typ člověka, který proto aby se choval slušně potřebuje autoritu v Bohu a aby měl ty správné myšlenky potřebuje nějakého politického „boha“.
Ale nedalo mi to a našel jsem si projev VH a zamyslel se, kdo tu šlape po odkazu pana Havla. Je to ten legendární projev: „Naše země nevzkvéta“
Vyjmul jsem některé úryvky a pokusím se srovnat je s tím, jak se dnes chovají ti, kteří se považují za ty správné Havlovy odkazonosiče:
Hned na úvod nám prezident udílí lekci z Human Action:
„My sami se tomu divíme. A ptáme se: odkud vlastně mladí lidé, kteří nikdy jiný systém nepoznali, čerpají svou touhu po pravdě, svou svobodomyslnost, svou politickou fantazii, svou občanskou odvahu i občanský rozmysl? Jak to, že i jejich rodiče – tedy přesně ta generace, která byla považována za ztracenou – se k nim přidali? Jak je vůbec možné, že tolik lidí okamžitě pochopilo, co dělat, a nikdo z nich k tomu nepotřebuje žádné rady a instrukce?“
Tedy lidé, pokud jim nikdo nepřekáží a nesnaží se řídit jejich životy, dělají v drtivé většině případů dobré věci. Primárně ty, které jsou dobré pro ně a jelikož společnost je složená z jednotlivců, co je dobré pro jednotlivce je dobré i pro společnost. Vzpomeňme na vlnu solidarity v oněch chladných listopadových a prosincových dnech roku osmdesátého devátého. Kdy k tomu nebyly třeba zákony, organizátoři, koordinátoři ani v daní placení mentoři a „thinktankisté“
Havel velmi dobře pojmenoval tu přirozenou snahu člověka žít dobře, tedy i to, že sám od sebe udělá něco i pro dobro společnosti lidí ve které žije.
Porovnejme kolik lidí dnes „páchá dobro“ v dobře placených funkcích a kteří lidé nám neustále implantují pocit viny, že bez těchto organizací by se o „potřebné“ nikdo nepostaral a proto nám musí zvýšit daně, případně omezit jiné výdaje aby bylo na ono „dobro“
V další části projevu se Havel věnuje i suverenitě a postavení našeho státu mezi ostatními.
Obávám se, že za myšlenku suverénního, rovnocenného státu, kterému nemá kdo co diktovat a který nemusí být nikomu falešně vděčný, by byl Václav Havel vyplísněn především oněmi „chrabrými“ nositeli jeho idejí. Srovnejte, jak na toto téma mluví třeba p. Schwarzenberg, Halík a jiní, kteří nás neustále přesvědčují, že bez Unie bychom nebyli nic a můžeme být jen vděční, že za nás v Bruselu někdo naplánuje kolik smíme vyrobit mléka, vypěstovat vína a kolika a kterým lidem máme pomoct.
„Že jsme měli příznivé mezinárodní podmínky, neznamená ovšem, že nám v těchto týdnech někdo bezprostředně pomáhal. Po staletích se vlastně oba naše národy napřímily samy, neopřeny o žádnou pomoc mocnějších států či velmocí. Zdá se mi, že v tom je velký mravní vklad této chvíle: skrývá v sobě naději, že napříště už nebudeme trpět komplexem těch, kteří musí trvale někomu za něco děkovat. Teď záleží jen na nás, zda se tato naděje naplní a zda se historicky docela novým způsobem probudí naše občanské, národní i politické sebevědomí.
Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoli jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout.“
A nakonec to hlavní proč si myslím, že ač Havla dost kritizuji, rozhodně nešlapu po jeho myšlenkách. Je tato věta z onoho památného projevu:
„Sebelepší vláda, sebelepší parlament i sebelepší prezident toho sami mnoho nezmohou. A bylo by i hluboce nesprávné čekat obecnou nápravu jen od nich. Svoboda a demokracie znamená přece spoluúčast a tudíž spoluodpovědnost všech.“
Opět to porovnejte s činy lidí, kteří slavnostně odhalují lavičky, busty a jinak z Havla dělají modlu.
Kde je tato myšlenka, když si vezmeme zákony, které již dnes řídí téměř každá aspekt našeho života. Určují nám, co máme jíst, kdy si to smíme nakoupit, kolik za práci smíme dostat peněz, kolik si musíme vybrat dovolené, co smíme a nesmíme dělat se svým majetkem, kde smíme a nesmí co prodávat….
A to vše právě ve jménu toho, že nikdo se vás nepostará lépe než moudrý politik, který ví jak máte správně žít.
A kupodivu tyto zákony přicházejí od lidí, kteří Havla velebí a vyzdvihují.
Jsem to já, kdo pošlapuje odkaz Havla tím, že tvrdím v podstatě to samé co pan exprezident?
Když chci žít ve společnosti, kde každý zodpovídá za své činy, ale jinak má svobodu se o nich rozhodnout sám? Ve státě, který si smí určit třeba výši svých daní, bez kontroly nějaké autority?
Nevadí mi, že si o mně lidé myslí, že Havla rád nemám. Je to pro mě politik jako každý jiný, nemám nad postelí obrázek žádného z nich.
Co mi vadí je pokrytectví a lež.
Oháníte se Havlem jako svatým obrázkem a přitom děláte přesně to, proti čemu Havel často vystupoval. Tímto projevem tedy Havel mluvil za mě, za svobodu, za odpovědnost.
Jestli je to odkaz Havla pal tedy jsem Havlův pohrobek a lžete vy, nebo to jeho odkaz není a pak tedy dále stojím za svým
„SVOBODA-ODPOVĚDNOST-SPRAVEDLNOST“
A k tomu Havla nepotřebuji, tím méně potřebuji vás a vaše moralizování.