Co mně na dnešní náladě „ve společnosti“ děsí nejvíc, je její fotbalizace.
Máme zde několik táborů, které na jakoukoliv zmínku o jiném manšaftu okamžitě startují s výčtem toho, co ten druhý tým udělal strašlivého.
Ať to jsou již zbožňovatelé Havla, které rozpálí doběla i zmínky o naprosto nepopiratelných vlastnostech a zvycích jejich modly, pak tu máme na druhé straně tábor, který by Zemanovi odpustil i jeho případnou snídani se Si Ťin-pching, kde by se podávaly smažené děti s pracovních táborů.
Ostatně jiní by to samé jistě odpustili i Schwarzenbergovi, když dokáží hájit vývoz slzného plynu a jiných zbraní na potlačování davu do zcela jasně diktátorských režimů.
Co mi chybí, je naprosto věcné hodnocení kroků politiků.
Tady bych viděl velký dluh tzv. veřejnoprávních médií a zároveň se ptám proč si vlastně televizi za 7 miliard ročně živíme se svých daní (ano vím, že se jim říká poplatky).
Čekal bych, že po zprávě o tom, že si sem zlotřilý Zeman chce pozvat Putina jedny noviny napíší že je to zrůdnost, druhé, že je to fuk a třetí ho budou velebit.
Veřejnoprávní medium by pak asi mělo uvést, že ty oslavy pořádá židovský kongres a rád by tam měl hlavy států vítězných mocností a ty, jak známo, nikdo jiný než zase hlava státu pozvat nemůže.
Jestli je to dobře nebo ne, je věcí názoru každého a stejně tak je právem každého proti případné návštěvě Putina jít demonstrovat.
Zkuste si fanatičtí zastánci jednotlivých táborů představit, že jste třeba filipínský intelektuál(za něhož se asi dneska považuje každý, kdo přečetl cokoliv bez obrázků) a sledujete naši republiku z hodně velkého odstupu.
Pak vám přijde možná malicherné, že jsou lidé, kteří tvrdí že naši první dva prezidenti byli údajně homosexuální, první a třetí se rádi a hodně napili. To mě osobně je celkem jedno. Co sleduji jsou jejich politické kroky a všichni tři měli kroky se kterými jsem souhlasil, měl jsem k nim neutrální postoj, nebo s nimi z hloubi srdce nesouhlasil.
Ale vždy jsem se snažil hodnotil ony kroky.
U prvního prezidenta uznávám jeho roli symbolu a některé jeho myšlenky jsou zaznamenání hodné i pro jeho opravdu velké odpůrce.
S čím v jeho politice nemohu souhlasit je právě to, co na něm spousta lidí miluje – nepolitickou politiku a přesvědčení, že skupina „osvícených“ má právo určovat politiku.
Jeho podpora bombardovaní Srbska byla pro mě naprosto nepřijatelná, ale bylo mi jedno jestli chlastá a skáče do vypuštěných bazénů, nebo se musí čekat u vládního speciálu až bude schopen vylézt.
Tu bystu v kongresu nemá za své politické kroky, ty on moc nedělal, tu tam má právě proto, že se stal jakýmsi 😉 symbolem bojem za demokracii, jistě by se našlo mnohem více zasloužilejších lidí, ale takový je už úděl politiků.
Masarykovi vznik Československa už nikdo neodpáře, ač si myslím, že Kramář pro to udělal a riskoval víc. Prostě symbol je symbol.
U druhého prezidenta třeba kupónová privatizace, byla podle mě dobrá věc(ač jsem na ní nikterak výrazně nezbohatl), stejně tak jeho role při formování tradičních demokratických stran a jejich soutěže je neoddiskutovatelná.
Podepsání Lisabonské smlouvy mám naopak za akt srovnatelný s velezradou. A je mi zase jedno, jestli podváděl Livii s letuškou, nebo je Kikina ( je zajímavé, že u některých lidí je homosexualita klad u jiných terč posměchu záleží na tom kdo zrovna ten případný homosexuál je)
Současný prezident má nepochybně velké zásluhy na vytvoření demokratické levice v Čechách, dal levicově smýšlejícím lidem stranu, kterou mohou volit bez červenání. V privatizaci bank došel dál než jeho předchůdce od kterého by se to čekalo víc i když je otázka za jakou cenu to bylo ale jako politický krok – ano. Pak je tu strašlivá spousta jeho přešlapů a pro mě naprosto nepřijatelný podpis ESM.
Pokrytecké povykování o jeho souhlasu s porušováním lidských práv v Číně mě jen baví. Kolik politiků Obamou počínaje a Schvarzenbergem i Havlem konče si dovolilo otevřeně požadovat samostatnost Tibetu?
Všichni do jednoho uznali uzemní celistvost Číny.
Pojďme tedy prosím nepřemýšlet jako fotbaloví fanoušci a vidět okamžitě likvidační fauly všude tam, kde dojde ke střetu. A nezačněme hned likvidovat ochozy, pokud nás soupeřův hráč rozlítí gestem, které se nám nelíbí.
Co zkusit uznat, že i náš hráč sem tam hraje v ofsajdu a i hráč soupeře dokáže tu a tam vymyslet pěknou akci.
Ostatně stejně jako hráčům je často i politikům jedno za který tým hrají.
Znám jednoho, který je veleben až nekriticky a ten již nastupoval v minimálně pěti dresech od opravdu pravicové ODA až po krajně levicové zelené.
Oni jsou profíci a je jim celkem fuk co na ně říkají fanoušci. Nekažme si život vytvářením nepřátelství je proto, že váš kamarád volí Babiše, nebo že nepovažuje Kalouska za nejlepšího ekonoma všech dob.
Věřte, že až to bude pro oba výhodné tak si Kalousek s Babišem padnou kolem krku a budou všechny okolo ujišťovat o svém kamarádství.
Vám pak zůstane bývalý kamarád, se kterým se nebavíte kvůli politice.
Vraťme se k politice, kde jde o ideály, kde jedna strana slibuje, že se o vás postará a druhá naopak že se o sebe nejlépe umíte postarat vy. Podle toho si vybírejte své favority, ne podle toho jak se jeví ve světle na jevišti. Sami si řekněte zda potřebujete v parlamentu/zastupitelstvu někoho kdo se o vás bude starat a pěkně vám nalajnuje život, nebo někoho, kdo to bude chtít nechat v co největší míře na vás.
Fanouškovství si nechte na stadion, tam se hodí.