Dnes je Mezinárodní den památky obětí holocaustu. Všichni víme jaká prasárna to byla. Ale většinou si to přestavujeme tak, že někde přistáli zlí lidé v uniformách SS a jednoho dne začali na ulicích nahánět židy a zabíjet je. Navíc to byli jen Němci.
Nic nemůže být více vzdáleno pravdě. Při takovém scénáři, by se jistě část obyvatel postavila na odpor a bránila je.
K takovému masakru je třeba dlouhých příprav.
Nejprve musíte lidi nějak rozdělit – katolík/protestant/žid/muslim
Pak je musíte nějak označit, speciální průkaz, znak,
oblečení. V našich zemích k tomu byl kdysi tzv „zpovědní lístek“, bez
něho jste třeba nedostali právo být měšťan, žluté hvězdy měly podobný efekt.
S tím pak souvisí diskriminace
takto označených lidí, jak jsem uvedl nekatolík nemohl být měšťanem, žid nesměl
podnikat, nebo jít do kavárny, arménský křesťan musel platit speciální poplatek
atd…
Dalším krokem pak bývá dehumanizace takových lidí. – Slušný člověk tohle nedělá,
jen blbec se může chovat takhle, jsou to vlastně vůbec lidi?
Ale tohle nejde dělat živelně. Musí se to organizovat, tedy zřídí se
organizace, úřady, komise, vikariáty, výbory pro obecní blaho apod.
Musíte také lidi dostatečně polarizovat – ti označení
představují riziko, jakmile by jich bylo víc bylo by to pro nás nebezpečné,
musíte je hlásit a kontrolovat!
Teprve poté můžete začít s přípravou genocidy. Nesmíte tomu pochopitelně
nazvat vyvražďování, genocida, represe nebo nějak podobně blbě. Musí to být konečné
řešení, optimalizace, nebo něco podobně pádného, ale bez jasného významu, ještě
pořád by to lidem mohlo začít vadit.
jakmile toho všechno klapne, můžete ty lidi začít segregovat do různých
oblastí, ghet, ubikací, speciálních hotelů apod.
Tam už si s nimi můžete dělat co chcete, všichni slušní a rozumní lidé už
vědí, že v takovém zařízení jsou jen lumpové, kteří se jasně provinili
proti ostatním.
No a pak to musíte pochopitelně popřít, případně hodit vinu na jinou skupinu a
začít od začátku.
Tak takhle nějak probíhá každá genocida. Všímejte si těch jednotlivých kroků.
Každý z nich představuje nebezpečí.
A cesta od skupiny, která je „chráněna“ do skupiny před kterou je naopak třeba „chránit“
může být setsakra krátká a rychlá.