K otázce z nadpisu ,někdy pochopitelně ano, ale většinou jde spíš o volání po zlepšení…
Přesto, že jsem celkem spokojen s tím, jak volby dopadly, pořád není důvod k velkým oslavám.
Ano, zbavili jsme se téměř kompletně levicových stran, nebo lépe těch, kteří se za starou levici označovaly.
O tom, co je dnes levice a pravice lze diskutovat velmi dlouho, velmi vášnivě a stejně tak velmi zbytečně.
Jde o to, jak si kdo onu osu nastaví.
Já osobně ji mám nastavenou tak, že levice mi chce určovat v podstatě celý můj život, pracovní dobu, složení jídelníčku, kolik mám dostat zaplaceno, kolik z toho musím odevzdat na služby které si ani neobjednám, jaké filmy smím sledovat, nebo točit, jaké knížky a o čem smím číst, nebo psát, co si mám myslet, nebo co mám říkat…
Každý dílek na stupnici doprava je omezení státu v jedné každé takové oblasti.
Z toho výčtu nahoře je zřejmé, že si úplně nemyslím, že vyhrála pravice.
Pokud tedy pro potřeby tohoto článku přijmeme mé vidění pravolevé osy. Nic jiného nám ale nezbude, protože ten článek píšu já ?.
Ale přesto se mi vítězný pětiblok, který se tváří jako dvojblok, a chce jednat jako monolit jeví jako lepší alternativa tomu, co tu bylo předtím.
Ale to neznamená, že bych si i nadále odpustil kritiku postojů, kroků i výroků představitelů, řekněme vlády.
Slušně to načal už Okamura toho jména druhý, když požaduje povinné politické školení o fake news.
Nesouhlas a kritika, nemusí být projeven nepřátelství, ale naopak snahy o to, aby se některé věci dělaly lépe.
Pokud kritizuji kuchaře, který nedosolil polévku, nemusí to znamenat, že chci, aby jako kuchař skončil, ale to, že chci aby si vzpomněl, že je kuchař a začal sůl používat.
Důležité je, že ho stále považuji za kuchaře a jen chci aby svou práci, o které tvrdí, že ji umí dělal pořádně.
Takže podobně chci, aby se strany, které se deklarují jako pravicové také pravicově chovaly.
U minulé vlády, to bylo podobné jako kdyby v kuchyni byl šimpanz a předstíral že vaří.
Sem tam z něj vypadlo i něco poživatelného, ale většinou to byla parodie na vaření.
Šlo hlavně o to, aby se ten šimpanz a jeho tlupa v kuchyni dobře najedli.
Proto i má kritika byla někdy velmi ošklivá a drsná, ale víc jsem si z těch šimpanzů dělal legraci, a kritika spíš směrovala na lidi, kteří dopustili, že nám oběd vaří opice.
Tam jsem kritikou nesledoval zlepšení oběda, ale volal po najmutí kuchaře.
Takže nyní místo jednoho šimpanze a makaka máme pět kuchařů, kteří o sobě tvrdí, že umí skvěle vařit.
Už to považuji za krok k lepšímu, ale přesto nechci nesolenou polévku.
Ale konečně budu moci kritizovat s nadějí na zlepšení přímo kuchyně.
A ano, je mi jasné, že někteří ti kuchaři nejsou takoví machři, jak se na pohovoru tvářili.
Vím, že je i problém mít pět šéfkuchařů. A bude i problém to, že makak už z kuchyně vypadl, ale šimpanz si stále dělá nároky na místo kuchaře, nebo alespoň na možnost kuchaře hlídat.
Touto optikou se pak prosím dívejte na mou kritiku možné budoucí vlády…