Golfový rozhodčí do parlamentu?

Svobodní z Libereckého kraje se v primárkách rozhodli, že do čela kandidátky postaví mezinárodního golfového rozhodčího Davida Forbelského, který tuto stranu vedl jak do minulých parlamentních, tak i do komunálních voleb v Liberci.
Položili jsme mu  několik otázek.

S čím jdete do voleb?
Největší, a mnozí tvrdí, že jedinou devizou naší strany je naprostá stálost v názorech a navrhovaných řešení. Pokud tedy oprášíte starší rozhovory se mnou nebo se podíváte na stránky www.forby.cz najdete léta dozadu stále stejné myšlenky. Tedy myšlenky co největší svobody pro jednotlivce a naopak co nejmenší pravomoci politiků a úředníků. Nejsme těmi, kdo by usilovali o demontáž státu, nebo jeho rušení. Jde nám o omezení jeho vlivu na život každého občana.
Například nedávno se jedna ministryně ohradila, že ministerstvo není „automat na razítka“. Já si naopak myslím, že úředník by právě takovým automatem být měl. Zákon by měl jasně definovat pravidla, za kterých je to, či ono možné, úředník, a ministr není nic jiného, než úředník, by měl jen zkontrolovat, zda těmto podmínkám bylo vyhověno. V tomto případě šlo o zakládání soukromých základních  škol. Pokud je v zákoně, že škola musí mít budovu, školníka, zvonek a sklad rákosek, pak každý smí po splnění těchto požadavků školu založit a provozovat!   Úředník nesmí hodnotit, ani soudit.

Proč by lidé měli volit právě vás a vaší stranu. Program máte podobný jako ODS, není pro voliče výhodnější volit zavedenou ODS než vás?
Jistě, program ODS je tomu našemu velmi blízký a dobře se poslouchá. Stejně jako se velmi dobře poslouchal pan Nečas, s jeho síťovkou a slibem snížení daní. Přitom právě potraviny v té symbolické síťovce zdražily nejvíce a to díky zvýšení DPH o 300 %. Případně premiér Topolánek sliboval k „Lisabonu“ referendum.
Takových slibů a „obrod“ už ODS zažila mnoho a v mých očích se z ní stala strana, která jen hledá, co by lidem slíbila, aby potom sdělila podobně jako pan Sobotka, po nástupu do funkce ministra financi Špidlovy vlády, že sliby nebyly zasazeny do „reálného rámce“.
Proto je každý náš návrh na snížení daní vyvážen návrhem na zrušení nějaké dotace nebo úřadu.
Neslibujeme tedy nikomu nic zadarmo, ani první byt, nebo práci. Jen možnost rozhodovat čím dál tím více za sebe. I v tom je cenná deviza naší strany. Myslím, že hlas myšlence svobody nepropadne. Koneckonců i ta ODS časem mění program podle našich myšlenek a i to je přínos těch voličů, kteří se nebáli „hodit to nám“, přesto, že jsme se do parlamentu zatím nedostali. Proto se nebojte hlasovat pro Svobodné. Víte, co se říká o tom, kdo se potřetí spálí o stejná kamna?

Obáváte se předčasných voleb po událostech posledních dní?
Ne, i kdyby přišly, my nemusíme horečně vymýšlet program a sliby, jsme připraveni v podstatě neustále.

Opět bude hlavním vašim tématem snižování daní?
V podstatě ano.  Ale poslední dobou se snažím i stranickým kolegům podsouvat „mezikrok“, který soukromě nazývám „Otočení toku daní“.
Dnes se daně vybírají tak, že se shromáždí na jednom centrálním místě a pak se podle ne zcela spravedlivých koeficientů rozdělují do obcí a krajů. Mojí myšlenkou je, že by to mělo být naopak. Daně se vyberou stejnými územními pracovišti finančních úřadů, klidně mohou být prozatím ve stejné výši, stejnými lidmi, které by si však platila místo ministerstva obec.  A prozatím ve stejném poměru by se pak posílala ministru financí, který by musel přesně vyčíslit na co a kolik bude příští rok potřebovat. Takže by pro něj bylo složitější hospodařit se schodkem. Musel by starostům a hejtmanům vysvětlovat, proč potřebuje o tolik víc a zdůvodnit případnou investici. Teď musí „žebrat“ právě hejtmani, pokud ministr rozhodne třeba přidat řidičům autobusů.
Znamenalo by to tak i velkou autonomii obcí a krajů, třeba v otázkách školství a podobně. A časem by se ukázalo, že těch peněz zase není potřeba tolik. A jednotlivé kraje by pak mohly i hýbat sazbou daní, jako to třeba mohou dělat kantony ve Švýcarsku. A tak lákat firmy nebo občany, aby žili a podnikali právě v tom kterém kraji. I kraje samotné by tak konečně získaly i větší smysl než mají  doposud. Protože jinak, a to si přiznejme, jsou kraje jen „průtokový ohřívač“ peněz a v současné podobě smysl nemají.

Czechxit, nebo zůstat v EU?

Jednoznačně czechxit. Ale ne proto, že prostě chci ven, ani ne proto, že by to pro mě byla otázka při každém probuzení. Mnoho našich plánů a řešení přímo narážejí na pravidla EU. Například bychom nemohli snížit DPH na 14 %, nebo spotřební daň z benzínu ze 13 třeba na 10.
Nemyslím si na rozdíl od jiných stran, pro které se ze dne na den objevila potřeba EU co nejrychleji opustit, že opuštěním EU nastane ráj na zemi. Ale ani si nemyslím, že jen co vystoupíme z EU sem najedou ruské tanky. EU totiž není jen EU – je to celá soustava smluv. Lisabonem počínaje a třeba Dublinem, Shengenem nebo Maastrichtem konče. Velmi dobře to popisuje náš předseda doktor Mach v knize „Jak opustit EU“ – k přečtení je třeba zde
Takže za mě opustit ano, ale ne hned a za každou cenu, ale jako důsledek toho, že nám bude bránit třeba ve zrušení povinného přimíchávání řepky do benzínu.

  
A co téma imigrace a islámu, které asi bude také jedním z témat volebních debat?
I zde zastávám dlouhodobě stejné stanovisko. Imigrace sama o sobě problém není, spíš naopak. Problém je to, za čím sem velká většina těch lidí jde. Jdou sem za sociálním státem, který se o ně postará tak, jak se jim v jejich zemích ani nesnilo. A tady nastalo naprosto nepochopitelné selhání všech orgánů v Evropě. Přestaly se dodržovat dohodnuté smlouvy a zákony.
Nejen, že se přestaly dodržovat, ony se začaly přímo plánovitě porušovat! Jak ženevské konvence o uprchlících, tak dublinské smlouvy o poskytování azylu, tak v neposlední řadě Shengen, kdy se na jedné straně naprosto nehlídají jedny hranice a na druhé se třeba Maďarsko trestá za to, že se snaží narychlo s tou svojí něco dělat.
Z této nekonzistence pak pramení současný chaos a zmatek a jen se vyostřují spory a padají demagogické soudy a odsudky z obou stran.
Pro mě je ideálem stav imigrace USA ze začátku 20. století, kde po kontrole zdravotního stavu a případné karanténě, byl nový příchozí v souladu s deklarací nezávislosti vpuštěn na území USA, aby mohl sledovat své štěstí.
Prostě takové to: “Tady je chlapče Amerika, takové tu máme zákony, dbej jich, a nikdo tě nebude nijak stíhat, jinak se živ jak umíš.“  Takové lidi tady vítám. Nevítám však ty, kteří si stěžují, že musí koukat na kostel, poslouchat koledy, posílat děti do škol, kde jiné děti jedí vepřové, či jinak dávají najevo, že bychom se o ně měli starat.
Ne! Naší jedinou morální povinností svobodných lidí je jim nijak neznepříjemňovat život jen proto, že jsou odjinud. Nic víc, ale nic méně. To samé je však nutno požadovat od nich! A v žádném případě nedávat štědré sociální dávky každému, kdo se o ně přihlásí. Pokud se na dávkách v Evropě bude mít násobně lépe než doma a nic pro to nebude muset udělat, proud uprchlíků neustane.

A na závěr, mezinárodní golfový rozhodčí? Většina lidí ani neví, že v golfu nějací rozhodčí jsou. Co má takový golfový rozhodčí na starosti?
Být rozhodčí v golfu je spíše takový můj koníček, i když velmi úzce souvisí i s mým pohledem na svět a tím i na politiku.  V golfu, jako ostatně v každém sportu, kde jsou nějaká pravidla, rozhodčí pochopitelně figurují a i v golfovém světě jejich rozhodnutí čas od času poklidnou hladinu rozčeří. Ale jinak je tam rozhodčí  proto, aby turnaj pro hráče připravil po všech stránkách, a pak dbá hlavně na to, aby plynule probíhal. Sama pravidla golfu dbají na to, aby při hře nebyl někdo zvýhodněn, nebo naopak poškozen a na nás rozhodčích je, dohlížet na to, aby se hráči přesně v tomto duchu chovali, a jsme jim nápomocni, pokud si nejsou jisti správným postupem, aby nepoškodili buď sebe nebo spoluhráče.  A v tom bych rád viděl i úlohu státu a politiků. Proto někdy jako profesi uvádím golfového rozhodčího a ne správce systémů, což mě reálně živí.