Včera jsem na facebooku sdílel tento článek.
Článek sám o sobě jen konstatuje, že zvyšující se cena piva a zákaz kouření způsobily, že se mnoho britských hospod zavřelo.
Opět se v diskusích objevila spousta názorů proč je nekuřácká hospoda lepší než kuřácká, jak lidi raději chtějí nekuřácké a já vlastně způsobuji svým názorem, rakovinu, svrab a celkově kolaps společnosti.
Odkud se vlastně bere ten pocit, že pokud k někomu přijdeme, máme právo požadovat to, co se nám líbí?
Stejně jako jsou podniky, které nabízejí služby, které mohou zákazníka ohrozit na zdraví, nebo i na životě.
A nemyslím teď prodejny fastfood, cukrárny a jiné. Existují třeba boxerské kluby, kde se za celkem malý peníz můžete dočkat slušné rány do čenichu, můžete si pronajmout ledovou plochu a dostat pukem do hlavy až uvidíte všechny svaté.
Můžete jít do sauny, aniž by kdokoliv kontroloval, zda máte srdce v pořádku a tam zkolabovat. Existují podniky, kde vám žena v kůži sešlehá záda bičem. Takové podniky nikdo zakázat nechce.
I k nim existují „bezpečné“ alternativy, místo boxu, můžete jít „jen“ do posilovny, místo hokeje si jít zabruslit na veřejné bruslení, místo sauny do wellness apod.
Stejně tak existují „nebezpečné“ kuřácké brlohy, ale i voňavé nekuřácké chrámy gastronomie. Kazdý si mlže vybrat podle svého gusta.
Ohledně toho práva na čistý vzduch. Častý argument, který zní , je ten, že pokud jde takový nekuřák s dětmi na výlet nemlže s nimi zajít ani na limču do nekuřácké restaurace.
Zkusme si představit modelovou situaci fiktivní obce Horní Blbákov, přes kterou vede frekventovaná turistická trasa na blízký hrad Tupáň.
V oné vísce není žádná hospoda, restaurace ba ani stánek s občerstvením, možná tak ty skály pískovcový tam jsou.
Je rodina turistů nějak krácena ve svých právech? Přesto, že si ani tady nemlže dát limonádu v žádném, ani zakouřeném prostředí, nemyslím, že se jí děje příkoří. Prostě co si s sebou na výlet nevezme, to nemá.
Jednoho dne se v té vesnici Tonda rozhodne, že z bývalého chléva, který stojí hned u stezky na hrad, zřídí hospodu.
Vezme si úvěr, nakoupí stoly, židle, pípu, a protože ví, že jak mezi sousedy, tak mezi turisty je mnoho kuřáků, nakoupí i popelníky a otevře hospodu, ve které povolí kouření. Podle stávajícího zákona ji jasně a viditelně označí jako kuřáckou.
Došlo nyní k porušení něčích práv? Kdo chce, staví se u Tondy, koupí něco k pití, či snědku a pokračuje ve výletu. Komu vadí kouř, má stále možnost jako před otevřením Tondova podniku mít čutoru v batůžku a Tondovi nedat vydělat.
Tedy nikdo není poškozen, jen některým se rozšířila nabídka.
Po čase Lojza viděl, jak to Tondovi nese, rozhodl se, že zřídí něco podobného a protože sám nekouří a proto k Tondovi nechodí ani on, ani někteří jeho sousedé rozhodl se, že jinak stejná hospoda jako má Tonda, bude nekuřácká.
Stejná otázka jako před tím, je někdo poškozen? Opět myslím, že ne. Kdo kouří, chodí k Tondovi, kdo ne zajde k Lojzovi. Všichni jsou spokojení.
Naše rodinka konečně může čerpat energii z limonád podávaných v čistém nekuřáckém prostředí. Naopak partička maturantů na školním výletě si užívá pivka a cigárka u Tondy a učitele nechala jít kochat se Tupáň.
Nikdo není poškozen, naopak všichni jsou spokojeni a každý dostává čeho je mu libo.
Po čase ale ona rodinka dostane dobrý nápad, že přece kouření je nezdravé a není dobré, aby se v hospodách kouřilo. A s podobně smýšlejícími lidmi začnou obesílat úřady, politiky, novináře i sociální sítě jak nemají rádi zakouřené šaty, jak jim pivo s modrým dýmem nechutná… No znáte to.
Politik vycítí šanci být od takových rodinek znovu zvolen a rozjede akci na zákaz kuřáckých hospod. Lojza mu na kampaň jistě rád přispěje, protože se o něm jako o provozovateli nekuřácké hospody víc mluví a on má větší kšeft.
Zákon je přijat a z Tondovy hospody se musí stát nekuřácká. Tonda si spočítá, že nekuřáci už teď chodili k Lojzovi (protože málokterý nekuřák je tak hloupý, aby chodil do kuřácké hospody, kde mu to smrdí, že) a k němu teď tedy nikdo nebude mít důvod chodit.
Tak propustí kuchaře, servírku, na pípu dá utěrku a vrátí se k tomu, co dělal před otevřením své hospody.
Pokud zde položíme stejnou otázku, zda je někdo poškozen, musíme již říct, že ano. Nejen kuřáčtí výletníci, i když ti jen minimálně, pro kuřáka není problém zajít do nekuřáckého podniku a něco si tam dát.
Ale kde konatelé dobra vzali právo zničit Tondovi podnikání a kuchaři se servírkou vzít práci?
Lojza může být spokojen. Má dvakrát tolik hostů a peníze se jen sypou.
Politikovi se lehce orosí čelo, protože má v obci nové dva nezaměstnané a tak se rozhodne zvýšit daň z alkoholu a Lojzovi trochu zdraží pivo. Je to přece spravedlivé, Lojza vydělává víc, tak může přispět kuchaři a servírce od konkurence na podporu.
Takže pivo u něj najednou stojí 2× více než lahvové v obchodu a sousedé k němu postupně přestanou chodit.
Až dosud jim o něco vyšší cena piva vynahradila to, že u nich doma nemají zakouřeno a nemusí po sobě mýt sklenice.
Teď když je pivo o tolik dražší, se sejdou jednou týdně u Tondy, přinesou si vlastní lahve s pitím a vypijí je v chlévě, kde dosud stojí zaprášené stoly a pípa.
Takže Lojzovi klesnou tržby natolik, že se rozhodne s celou hospodou seknout a také se vrátit k tomu co dělal, než začal konkurovat Tondovi.
Jaká je situace teď ?
V obci se zvýšila nezaměstnanost i o Lojzovu servírku a kuchaře a turisté si zase nosí čutory s vlastním pitím.
A přitom ta rodinka chtěla pro všechny jen právo na nezakouřený vzduch!
Nebo ne?
Ne!
Chtěla se ostatním montovat do života určovat ostatním co je správné a co ne. A využila k tomu politiky, kteří na podobně hloupé, byť na první pohled rozumně znějící nápady slyší.
Nechte lidem právo rozhodovat se sami, třeba hloupě, ale každý má právo jít za svým štěstím.
Pro někoho je to zahulená putyka, pro jiného vegetariánská strava.